Jako jednu z nejčastějších příčin dopravních nehod statistiky uvádějí nepozornost za volantem. Stačí chvilka - a je to. Jak se ale zachovat, když už k nějakému karambolu dojde?
Celá řada motoristů zcela vážně tvrdí, že se správným postupem při dopravní nehodě, ať už jakkoli závažné, nebude mít problém. Aniž by současně ohrozili sebe, nebo jiné další účastníky silničního provozu.
Dokonce tři čtvrtiny dotazovaných řidičů prohlašují, že jsou si naprosto jistí, že všechno zvládnou, tak jak se má.
Teoreticky vědí, nebo spíš tak nějak tuší, že si hned po nehodě navléknou reflexní vestu - ještě než vystoupí z vozidla, umístí výstražný trojúhelník do správné vzdálenosti, a následně zavolají na linku 112 či 155. Případně, pokud dojde k nějakému zranění, sami zajistí postiženým první pomoc.
Vzdálí se od vozidla do bezpečné vzdálenosti, kontaktují asistenční službu, a vyčkají na příjezd záchranky i policie. Potud samozřejmě v pořádku. Kdyby ovšem jen asi tak desetina z nich nakonec dokázala při kontrolních otázkách skutečně odpovědět správně.
I Česká kancelář pojistitelů ve svém nedávném průzkumu potvrdila, že v reálu si účastníci dopravní nehody, i té, při níž se nic vážného nestalo a ani nikdo nebyl zraněn, opravdu dost dobře nevědí rady.
Polovina z nich by se třeba nejprve vydala položit výstražný trojúhelník někam za auto - ale nevěděla, do jaké vzdálenosti. A třetina by postávala dál u havarovaného vozidla, a varovně gestikulovala na projíždějící auta, místo aby se odsunula do bezpečné vzdálenosti.
V praxi to tedy bývá úplně jinak. A za vším hledejme stres. Působí - více nebo méně - na každého z nás. Nejen na řidiče, ale i na posádky vozidel. A ne vždy se ve stresu hned každému vybaví, co udělat, aby následky nebyly ještě horší. I kdybychom správný postup měli do detailů načtený. Podle České kanceláře pojistitelů se u většiny účastníků nehody stres skutečně dostavil, a někteří dokonce pod jeho vlivem, bezhlavě a bez reflexních vest, vstupovali do vozovky, dveře u aut dokořán… Což by je jinak ani nepadalo.
Dodejme, že tentokrát šlo o modelovou, takzvanou primární dopravní nehodu, kdy řidič typicky nedával za volantem pozor, a „sejmul“ auto před sebou. Stresové chování jejích účastníků je ale velkým nebezpečím pro nehody další, bezprostředně navazující. Tedy sekundární.
A to takové, kdy jiní motoristé, kteří se k původní nehodě jen shodou okolností „nachomýtli,“ narazili třeba do odstavených vozidel. Opět „díky“ nesoustředěnosti.
Správné chování při dopravní nehodě asi nikdo ve volných chvílích trénovat nebude. Stejně jako odolnost vůči stresu. Ale, čas od času, bychom se měli na Zákon o provozu na pozemních komunikacích a jeho paragraf 47: Dopravní nehoda (Část první, Hlava II, Díl 3, oddíl 3), aspoň podívat. Ve vlastním zájmu.
Zdroj: ČKP, BESIP