Zahřívat motor na místě, nebo raději rovnou vyjet, jakmile chytne? To je otázka! Opakuje se prakticky každou zimu, jakmile teploty klesnou hlouběji pod nulu. Ovšem s nejasným výsledkem.
Varování z úst mnohých expertů zní - zahřívání na volnoběh motorům prostě neprospívá. Už při teplotách kolem pěti stupňů pod bodem mrazu se v tomto případě nestačí olej zahřát na správnou teplotu, navíc se do něj dostává bohatší směs - vyšším podílem škodlivých emisí. Zážehové motory s přímým vstřikem paliva navíc za studena ředí olej benzinem, který následně smývá olejovou vrstvu ze stěn válců víc než obvykle.
Při stání na místě trpí také převodovka, ložiska, pístní kroužky… Kromě jiného i proto, že kovové díly bývají složeny z materiálů s rozdílnou tepelnou roztažností. A každý z nich se tedy i jinak dlouho zahřívá.
Podle všeho by se zdálo, že nejlepší bude s nastartovaným autem vyrazit hned, bez dlouhého otálení. Zvolna, tak na půl plynu, to snad dá v mrazech rozum. Motor se tak prohřeje „přirozenou“ cestou, a olej se na optimální provozní teplotu, mimochodem okolo 90 stupňů Celsia, dostane mnohem dříve. Na co čekat? Zvlášť, když soudobé motory, s elektronicky řízeným vstřikováním paliva, v zimě větší problémy stejně nemívají, na rozdíl od někdejších verzí s karburátory.
Na druhou stranu se v praxi ukazuje, že přesto bývá dobré motor sice nastartovat, ale současně jej přece jenom, čas od času, „pustit“ na volnoběh. A nejen proto, že se nedá jednoznačně doložit, že by přitom nějak nesnesitelně trpěl. Měl by však v takovém režimu pracovat ne déle než pár minut. Vlastně přesně do okamžiku, kdy poklesnou na normál jeho původně vysoké otáčky.
Podle mnohých je právě tohle optimální variantou, jak opotřebení studeného motoru minimalizovat. Má to i své jiné, nezanedbatelné výhody - topení interiér přece jenom trochu prohřeje. Vnitřek vozidla je totiž také promrzlý, a řidiči se v takovém prostředí nemusí při jízdě cítit zrovna v pohodě. A budou se tak, chtě nechtě, nějakou dobu obtížněji soustřeďovat na okolní provoz, se všemi případnými neblahými důsledky. Pochopitelně díky chladem zpomaleným reakcím.
Ale - i v tom je háček. A to v podobě ekologických hledisek. Zákon o provozu na pozemních komunikacích totiž jasně říká, že: „řidiči nesmí obtěžovat ostatní účastníky provozu na pozemních komunikacích, ani jiné osoby zejména nadměrným hlukem, či znečišťováním ovzduší.“ Nebo právě „zbytečným ponecháním motoru stojícího vozidla v chodu.“ Delší stání na volnoběh je tedy zákonem výslovně zakázáno. S hrozící docela „mastnou“ pokutou.
