Ale proč vlastně, když podle některých oborníků, včetně psychologů, je prý jezdit na opačné straně, tedy vlevo, z lidského hlediska přirozenější, a dává větší smysl?
V literatuře najdeme řadu teorií, proč tomu asi tak je. Někteří historici tvrdí, mimo jiné, že se lidstvo celá tisíciletí v tehdejších drsných časech pohybovalo po cestách raději vlevo. Jak pěší, tak později jezdci na koních. Převažující dobové sečné zbraně, v tomto případě zřejmě meče, totiž nosili po levém boku. Ostatně, jako většina praváků, aby je mohli v případě ohrožení rychle tasit silnější pravicí. Kromě toho jezdci na své oře také odedávna zpravidla naskakují zleva… Z toho všeho vyvozují, že v automobilovém „pravěku“ byla právě jízda vlevo jen logickým důsledkem převahy pravoruké lidské populace.
Jak tomu opravdu bylo, samozřejmě nikdo neví. Faktem zůstává, že za posledních pár stovek let přijala většina zemí světa za své naopak pravostranný provoz. Jak se o to v Evropě zasloužil Napoleon Bonaparte, sám levák, je na zvážení. Nicméně při svých válečných taženích potřeboval přepravovat i značné náklady na povozech taženými i několika páry koní, a protože vozkové museli mít přehled o situaci na cestách, bylo pro ně lepší, když se s ostatními míjeli levými boky…
Nakonec, kam Napoleon se svými vojsky vstoupil, tam jízdu vpravo prosazoval. Čímž, na druhou stranu, dostal provoz na cestách i jakýsi řád. Pěšákům a povozům byla vyhrazena pravá část, jezdcům na koních, z bezpečnostních důvodů, zase levá. Kromě toho se v Evropě začaly houfně prodávat automobily ze zámoří. A ve Spojených státech se už tehdy, vzhledem odlišnému historickému vývoji, jezdilo vpravo. Ne všude se však pravostranný provoz ujal, a tak třeba tehdejší rakousko-uherské mocnářství jízdu vlevo dokonce v roce 1915 uzákonilo.
Po rozpadu monarchie toto pravidlo převzaly i nástupnické státy, tehdejší Československo nevjímaje. Když ale v Evropě, po první světové válce, začaly americké automobily z tamní velkosériové výroby na silnicích převažovat, zavázaly se i evropské státy k přechodu na pravostranný provoz v takzvané Pařížské konvenci o jízdě motorovými vozidly z dubna roku 1926.
Československo ji ovšem ratifikovalo až v září 1930. A například osazení cest dopravními značkami, stejně jako zavedení jízdy vpravo, mělo dokonce počkat do května 1939. Vše tak urychlila Mnichovská dohoda, následná nacistická okupace, a vznik protektorátu Čechy a Morava. Takže vpravo jezdíme od března roku 1939, když Němci rozkazem dokázali za „pár“ dní to, co se u nás připravovalo celá léta.
Foto: ilustrační
