Jízda v mlze, a za snížené viditelnosti obecně, není žádný med. Ví každý. O to hůř, když celá řada motoristů očividně jen matně tuší, kdy rozsvítit mlhová světla. A dokonce prý ani nevědí, kde se vlastně zapínají…
Jízda v mlze je zkrátka nebezpečná už sama o sobě. Viditelnost logicky klesá, a ještě k tomu zkresluje pocit rychlosti, s jakou s vozidlem jedeme. Podvědomě tak vnímáme naší skutečnou rychlost jako nižší, i když to samozřejmě není pravda.
Vzdálenost od okolních předmětů zase vnímáme jako větší, než doopravdy je, a o stojícím vozidle si můžeme myslet, že je stále v pohybu. A k tomu až dvě třetiny řidičů prý neumějí správně používat mlhová světla. O tom, kdy je vhodné zapínat mlhovky a kdy ne, se vedou mnohdy rozporuplné diskuse.
Nejen mezi řidiči, ale i dopravními experty. Přitom Zákon číslo 361/2000Sb., o silničním provozu, v paragrafech 32 a 2, jasně říká, že: „Přední světla do mlhy smí řidič užít jen za mlhy, sněžení nebo hustého deště. Zadní světla do mlhy musí řidič za mlhy, sněžení nebo hustého deště užít vždy.“ A ještě upřesňuje: „Snížená viditelnost je situace, kdy účastníci provozu na pozemních komunikacích dostatečně zřetelně nerozeznají jiná vozidla, osoby, zvířata nebo předměty na pozemní komunikaci, například od soumraku do svítání, za mlhy, sněžení, hustého deště nebo v tunelu…“
Důležité tedy je, aby řidiči při snížené viditelnosti zapnuli zadní mlhová světla. Pokud máte i přední mlhovky, můžete je použít nebo taky ne. To proto, že ne každý automobil má ve výbavě právě i přední mlhovky.
A zákon, ve své moudrosti, vlastně ani nechce, abychom dobře viděli jen my sami, ale hlavně, aby nás dobře viděli další účastníci silničního provozu. Ale potom, když už zhoršené povětrnostní podmínky pominou, nezapomeňte mlhovky zase vypnout.
Zadní mlhová světla mají v Evropě všechny automobily ve výbavě povinně. Barvy kontrolek zapnutých světel do mlhy jsou pak na palubních deskách prakticky stejné - zelená pro přední mlhovky a oranžová pro zadní.
Přední mlhovky potom svítí bíle, a jsou umístěny co možná nejblíž k silnici, aby mlhu takzvaně „podsvítily.“ Zadní svítí červeně, a díky vyšší svítivosti mlhu zase jakoby „prosvítí.“ Řidiče za námi ale mohou svou intenzitou nepříjemně rušit. A navíc v mlze také mnohdy nevědí, jestli právě brzdíme či ne.
Na druhu stranu se může zdát, že řada řidičů mlhovky naopak používá nadbytečně. V tomto případě jde většinou o subjektivní vnímání skutečnosti, kdy pro někoho nastávají zhoršené světelné podmínky právě v dané chvíli, a pro někoho ještě zdaleka ne… Příklady řešení najdeme třeba v Německu i v dalších evropských zemích.
Tam za pravý čas pro rozsvícení mlhových světel označili skutečnost, kdy viditelnost objektivně klesne pod 50 metrů. A řidiči tomu musí přizpůsobit rychlost jízdy na 50 kilometrů za hodinu - i na dálnici. Ať tak nebo tak, za husté mlhy je zkrátka nejlepší vzít prostě rozum do hrsti a jezdit tak, abychom byli například schopni zastavit na takovou vzdálenost, na jakou máme rozhled.
Zdroj: Policie ČR
Foto: ilustrační
